Vývoj močového systému

Z Medik.cz - portálu pro mediky

Obsah

Obecné poznámky

  • vývoj vylučovacích orgánů má úzký vztah k vývoji orgánů pohlavních → společným základem jsou stopky prvosegmentů - nefrotomy
  • nefrotomy se spojují s nesegmentovaným mezodermem somatopleury a splanchnopleury
  • z kraniálních nefrotomů vznikají kanálky - pronefros (u člověka rudimentární)
  • mnohé kanálky nemají lumen a spojují se v podélný provazec → základ Wolfova vývodu
  • od 8.-9. prvosegmentu ztrácejí nefrotomy segmentové uspořádání a splývají v souvislý pás - tzv. nefrogenní blastém
  • souvislý pás nefrogenního blastému lez rozdělit na:
    • mezonefrogenní úsek → od 6. cervikálního po 3. lumbální prvosegment
    • metanefrogenní úsek → 3.- 5. lumbální prvosegment
  • ve vývoji močového ústrojí rozeznáváme 3 stadia:
    • pronefros
    • mezonefros
    • metanefros

Pronefros

  • u člověka jsou rudimentární → zakládají se v časných vývojových stádiích a rychle zanikají
  • první základy se tvoří u embryí se 4 prvosegmenty, a to ve spojovací části 1. prvosegmentu jako skupina buněk ohraničující malé lumen → základ kanálku pronefros
  • s postupem vývoje dalších prvosegmentů se kraniální pronefros rozpadají v mezenchym
  • ve středních částech mohou být kanálky kulovitě zduřeny → základ pro vnitřní glomerulus
  • laterální části rudimentárních kanálků (mnohé nemají lumen) se spojují v podélně probíhající ductus mesonefricus (Wolffi)
  • kraniální část Wolfova vývodu vzniká spojováním kanálku pronefros až po 13 prvosegment
  • kaudální část vzniká proliferací buněk ductus mesonefricus
  • u embryí na stadiu 27-28 prvosegmentů vrůstá kaudální část Wolfova vývodu do kloaky (do její již oddělené ventrální části - sinus urogenitalis)
  • zpočátku nemá Wolfův vývod lumen → to se tvoří později z kraniálního i kaudálního konce

Mezonefros

  • druhé stadium vzniku močotvorných orgánů
  • dosahuje většího rozvoje a přechodně je ve funkci exkreční žlázy
  • základem pro vznik je souvislý nefrogenní blastém, který se sekundárně segmentuje v buněčné skupiny → jejich počet je vyšší než počet prvosegmentů
  • v každé skupině buněk se utvoří uprostřed lumen → vznikne váček mezonefros
  • váček roste do délky laterálním směrem k ductus mesonefricus (uložený pod ektodermem) → růstem mediálních částí se váčky přeměňují v kanálky
  • soubor segmentálně uložených kanálků mezonefros vyklenuje po obou stranách dorsálního mezenteria tělní stěnu v podélný val - plica urogenitalis → při jejím laterálním okraji běží Wolfův vývod
  • pokračujícím vývojem se urogenitální řasa vyklenuje do tělní dutiny jako Wolfovo těleso
  • laterodorsální část urogenitální řasy tvoří vlastní mezonefros → plica mesonephridica
  • medioventrální část urogenitální řasy tvoří základ pohlavní žlázy → plica genitalis
  • první kanálky mezonefros se zkládají v oblasti kraniálních torakálních prvosegmentů → vývoj rychle pokračuje směrem kaudálním i kraniálním
  • mezonefros dosahuje vrcholu rozvoje u embryí 8 mm dlouhých koncem 1. měsíce (po každé straně je asi 40 kanálků)
  • kanálky mezonefros jsou esovitě stočeny a na každém lze rozlišit 3 oddíly:
    • mediální → značně rozšířený, tvoří základ pro glomerulus
    • střední → esovitě stočený, vystlaný cylindrickými buňkami → tubulus secretorius
    • laterální → vystlaný buňkami bez sekreční schopnosti → tubulus collectivus
  • ductus mesonefricus se stává společným vývodem mezonefros
  • komůrka pro glomerulus po vytvoření glomerula složeného z cévních kliček příslušné a. mesonephridica kalichovitě objímá glomerulus → vznikne primitivní ledvinné tělísko (složené z glomerulu obemknutého viscerálním a parietálním listem rozšířeného mediálního úseku kanálku mezonefros)
  • dříve než vývoj mezonefros dosáhne své kaudální hranice, začínají v kraniálních partiích procesy degenerace → kraniální kanálky zanikají → hranice mezonefros se tedy postupně posunuje, ale počet fungujících kanálků zůstává přibližně stejný
  • nové kanálky se tvoří pučením i po zániku kraniální části
  • po omezení rozvoje mezonefros na 1.-3. lumbální segment dojde k jeho další přeměně a spojení s pohlavní žlázou → funkce mezonefros se tím promění z funkce orgánu močotvorného na vývodnou část pohlavních orgánů

Metanephros

  • je definitivní ledvinou
  • základem pro vývoj je metanefrogenní blastém → je zdrojem pro vývoj vlastních sekrečních oddílů ledvinných kanálků - nefronů
  • vývodné kanálky odvozují svůj původ od Wolfova vývodu
  • na konci 1. měsíce vyrůstá z dorzální strany Wolfova vývodu ureterový pupen → základ močovodu
  • pupen roste nejprve dorsálně, těsně před páteří se obrací kraniálně a jeho slepý konec proroste do metanefrogenního blastému
  • slepý konec ureterové výchlipky je základem pro primitivní ledvinné pánvičky
  • ze slepého konce primitivní pánvičky vznikají základy sběracích ledvinných kanálků → nejprve se zakládají primární kanálky (pólový a centrální) → ty se opakovaně větví (dichotomicky i mnohonásobně) → vytvoří se rozvětvený strom sběracích kanálků
  • rozrůstání kanálků skončeno závěrem 3. měsíce
  • při kontaktu primitivní pánvičky s metanefrogenním blastémem dojde v místě kontaktu k přeskupení mezodermových buněk blastému → vytvoří se čepičkovitý útvar
  • při vzniku sběracích kanálků se blastém rozčlení do tolika oddílů, kolik je právě vytvořených kanálků → každý kanálek má na svém slepém konci čepičku z buněk metanefrogenního blastému
  • s pokračujícím větvením sběracích kanálků obrůstá blastém vždy konce větve patřící k jednomu kanálku hlavnímu → tak vznikají základy pro jednotlivé pyramidy (oddělené malým množstvím mezenchymu)
  • primární pyramidy se dalším větvením kanálků rozčlení na sekundární a terciální pyramidy → je to patrno na povrchu ledviny jako lobulizace (renkulinizace) → udržuje se do narození a pak rychle vymizí
  • konečným výsledkem interakce metanefrogenního blastému a sběracích kanálků je fragmentace metanefrogenního blastému ve velké množství izolovaných buněčných skupin kulovitého tvaru, které nasedají na slepé konce sběracích kanálků
  • ve 2. měsíci se uvnitř těchto kulovitých útvarů vytvoří lumen → koule se promění ve váčky
  • stěna váčku je na straně přivrácené k pánvičce tenká, směrem k periferii tlustá → tlustá část sroste se slepým koncem sběracího kanálku a po srůstu dojde k luminizaci → váček se prodlužuje v esovitě prohnutý kanálek
  • tenký (bazální) oddíl stěny původního váčku se přemění v Bowmannův váček, tlustý (periferní) oddíl sestává základem trubicovitého úseku nefronu
  • po vytvoření cévního glomerulu se Bowmannův váček vchlipuje v dvoulistý pohárek
  • ve 4. měsíci jsou v ledvině již diferencovány nefrony a sběrací kanálky → další vývoj kanálků záleží na růstu do délky a diferenciaci epitelu jednotlivých úseků nefronu
  • diferenciace není u všech kanálků stejně rychlá
  • po vzniku prvních nefronů se nespotřebuje všechny metanefrogenní tkáň, ale jen část uložena cetrálně → z periferních úseků se tvoří stále nové generace periferněji uložených nefronů, které se napojují na stávající sběrné kanálky
  • sekundárně se může vytvořit až 18 generací nových nefronů
  • diferenciace nefronů je spojena s vývojem krevního oběhu → jedna z mnoha aa. mesonephridicae zmohutní na úkor ostatních, které zakrní, a převezme celé zásobení metanefros → zde se větví až po vasa afferentia glomerulů
  • primitivní ledvinná pánvička se přemění v pánvičku definitivní tím, že nejkaudálnější úseky 3-4 generací sběracích kanálků jsou postupně vtahovány do stěny pánvičky → prodlužování dalších generací sběracích kanálků se tyto vyklenují v podobě papil do pánvičky a rozčleňují ji v kalíšky
  • z okolního mezenchymu se ve 4. měsíci vytvoří vazivové pouzdro ledviny
  • délka trupu se zvětšuje mnohem rychleji než délka ledviny → růstem těla v lumbálním a sakrálním úseku se ledvina posunuje kraniálně a v souvislosti se prodlužuje i ureter → ascensus renis pokračuje ještě po narození
  • nestejná výška uložení pravé a levé ledviny je vysvětlována vlivem většího pravého laloku jater
  • při posunu ledvin kraniálně kaudální větve aorty zásobující metanefros zanikají a cévní zásobení přejímají výše odstupující větve aorty
  • funkce ledvin nastupuje koncem 4. měsíce fetálního života → moč je plodem vylučována do plodové vody → plodovou vodu plod polyká a v trávicím traktu resorbuje → funkci exkrečního orgánu z hlediska konečného odstraňování produktů metabolismu plní placenta → ledvina se významně podílí na regulaci množství plodové vody
  • při agenezi či aplazii ledvin se tvoří málo plodové vody, ale plod přežívá do porodu → po narození není ale životaschopný

Vývojové vady močového ústrojí

  • nejčastější je výskyt přespočetných cév → příčinou je perzistence embryonálních arterií
  • ureter duplex → často v kombinaci se zdvojenou pelvis renalis → častá vývojová anomálie → příčinou porucha v diferenciaci ureterového pupenu, který se předčasně a příliš distálně rozdělí
  • podkovovitá ledvina → frekvence 1:1600 dětí → ledviny srůstají svými dolními póly, leží ve výší dolních bederních obratlů, protože nemůže kvůli a. mesenterica inf. vystoupit výš → nemusí vyvolávat žádné příznaky → může se ale kombinovat s poruchami pánvičky ledvinné → může docházet k poruchám odtoku moči a k infekcím
  • ageneze ledvin → ledvina se nevyvine → vada neslučitelná se životem → může být oboustranná nebo jednostranná (častější)
  • vrozená cystická ledvina → relativně častá vada, vyskytuje se bilaterálně → kůra je prostoupena množstvím cyst různé velikosti, takže funkce je narušena → dítě umírá krátce po narození → příčina vzniku není objasněna → zřejmě jde o poruchu vývoje sběracích kanálků
  • ectopia renis → abnormální porucha, poměrně častá porucha → vzniká poruchou vzestupu → nejčastěji je ledvina lokalizovaná v pánvi, nebo dolní části dutiny břišní → může být jednostranná nebo oboustranná → může se kombinovat s abnormální rotací → při pánevní poloze mohou obě ledviny srůst v jednu ledvinu diskovitého tvaru
Personal tools