Vývoj močového systému

Z Medik.cz - portálu pro mediky

Obsah

1 Obecné poznámky 1.1 Pronefros 1.2 Mezonefros 1.3 Metanephros 2 Vývojové vady močového ústrojí

Obecné poznámky

• vývoj vylučovacích orgánů má úzký vztah k vývoji orgánů pohlavních → společným základem jsou stopky prvosegmentů - nefrotomy
• nefrotomy se spojují s nesegmentovaným mezodermem somatopleury a splanchnopleury
• z kraniálních nefrotomů vznikají kanálky - pronefros (u člověka rudimentární)
• mnohé kanálky nemají lumen a spojují se v podélný provazec → základ Wolfova vývodu
• od 8.-9. prvosegmentu ztrácejí nefrotomy segmentové uspořádání a splývají v souvislý pás - tzv. nefrogenní blastém
• souvislý pás nefrogenního blastému lez rozdělit na:
• mezonefrogenní úsek → od 6. cervikálního po 3. lumbální prvosegment
• metanefrogenní úsek → 3.- 5. lumbální prvosegment
• ve vývoji močového ústrojí rozeznáváme 3 stadia:
• pronefros
• mezonefros
• metanefros

Pronefros

• u člověka jsou rudimentární → zakládají se v časných vývojových stádiích a rychle zanikají
• první základy se tvoří u embryí se 4 prvosegmenty, a to ve spojovací části 1. prvosegmentu jako skupina buněk ohraničující malé lumen → základ kanálku pronefros
• s postupem vývoje dalších prvosegmentů se kraniální pronefros rozpadají v mezenchym
• ve středních částech mohou být kanálky kulovitě zduřeny → základ pro vnitřní glomerulus
• laterální části rudimentárních kanálků (mnohé nemají lumen) se spojují v podélně probíhající ductus mesonefricus (Wolffi)
• kraniální část Wolfova vývodu vzniká spojováním kanálku pronefros až po 13 prvosegment
• kaudální část vzniká proliferací buněk ductus mesonefricus
• u embryí na stadiu 27-28 prvosegmentů vrůstá kaudální část Wolfova vývodu do kloaky (do její již oddělené ventrální části - sinus urogenitalis)
• zpočátku nemá Wolfův vývod lumen → to se tvoří později z kraniálního i kaudálního konce

Mezonefros

• druhé stadium vzniku močotvorných orgánů
• dosahuje většího rozvoje a přechodně je ve funkci exkreční žlázy
• základem pro vznik je souvislý nefrogenní blastém, který se sekundárně segmentuje v buněčné skupiny → jejich počet je vyšší než počet prvosegmentů
• v každé skupině buněk se utvoří uprostřed lumen → vznikne váček mezonefros
• váček roste do délky laterálním směrem k ductus mesonefricus (uložený pod ektodermem) → růstem mediálních částí se váčky přeměňují v kanálky
• soubor segmentálně uložených kanálků mezonefros vyklenuje po obou stranách dorsálního mezenteria tělní stěnu v podélný val - plica urogenitalis → při jejím laterálním okraji běží Wolfův vývod
• pokračujícím vývojem se urogenitální řasa vyklenuje do tělní dutiny jako Wolfovo těleso
• laterodorsální část urogenitální řasy tvoří vlastní mezonefros → plica mesonephridica
• medioventrální část urogenitální řasy tvoří základ pohlavní žlázy → plica genitalis
• první kanálky mezonefros se zkládají v oblasti kraniálních torakálních prvosegmentů → vývoj rychle pokračuje směrem kaudálním i kraniálním
• mezonefros dosahuje vrcholu rozvoje u embryí 8 mm dlouhých koncem 1. měsíce (po každé straně je asi 40 kanálků)
• kanálky mezonefros jsou esovitě stočeny a na každém lze rozlišit 3 oddíly:
• mediální → značně rozšířený, tvoří základ pro glomerulus
• střední → esovitě stočený, vystlaný cylindrickými buňkami → tubulus secretorius
• laterální → vystlaný buňkami bez sekreční schopnosti → tubulus collectivus
• ductus mesonefricus se stává společným vývodem mezonefros
• komůrka pro glomerulus po vytvoření glomerula složeného z cévních kliček příslušné a. mesonephridica kalichovitě objímá glomerulus → vznikne primitivní ledvinné tělísko (složené z glomerulu obemknutého viscerálním a parietálním listem rozšířeného mediálního úseku kanálku mezonefros)
• dříve než vývoj mezonefros dosáhne své kaudální hranice, začínají v kraniálních partiích procesy degenerace → kraniální kanálky zanikají → hranice mezonefros se tedy postupně posunuje, ale počet fungujících kanálků zůstává přibližně stejný
• nové kanálky se tvoří pučením i po zániku kraniální části
• po omezení rozvoje mezonefros na 1.-3. lumbální segment dojde k jeho další přeměně a spojení s pohlavní žlázou → funkce mezonefros se tím promění z funkce orgánu močotvorného na vývodnou část pohlavních orgánů

Metanephros

• je definitivní ledvinou
• základem pro vývoj je metanefrogenní blastém → je zdrojem pro vývoj vlastních sekrečních oddílů ledvinných kanálků - nefronů
• vývodné kanálky odvozují svůj původ od Wolfova vývodu
• na konci 1. měsíce vyrůstá z dorzální strany Wolfova vývodu ureterový pupen → základ močovodu
• pupen roste nejprve dorsálně, těsně před páteří se obrací kraniálně a jeho slepý konec proroste do metanefrogenního blastému
• slepý konec ureterové výchlipky je základem pro primitivní ledvinné pánvičky
• ze slepého konce primitivní pánvičky vznikají základy sběracích ledvinných kanálků → nejprve se zakládají primární kanálky (pólový a centrální) → ty se opakovaně větví (dichotomicky i mnohonásobně) → vytvoří se rozvětvený strom sběracích kanálků
• rozrůstání kanálků skončeno závěrem 3. měsíce
• při kontaktu primitivní pánvičky s metanefrogenním blastémem dojde v místě kontaktu k přeskupení mezodermových buněk blastému → vytvoří se čepičkovitý útvar
• při vzniku sběracích kanálků se blastém rozčlení do tolika oddílů, kolik je právě vytvořených kanálků → každý kanálek má na svém slepém konci čepičku z buněk metanefrogenního blastému
• s pokračujícím větvením sběracích kanálků obrůstá blastém vždy konce větve patřící k jednomu kanálku hlavnímu → tak vznikají základy pro jednotlivé pyramidy (oddělené malým množstvím mezenchymu)
• primární pyramidy se dalším větvením kanálků rozčlení na sekundární a terciální pyramidy → je to patrno na povrchu ledviny jako lobulizace (renkulinizace) → udržuje se do narození a pak rychle vymizí
• konečným výsledkem interakce metanefrogenního blastému a sběracích kanálků je fragmentace metanefrogenního blastému ve velké množství izolovaných buněčných skupin kulovitého tvaru, které nasedají na slepé konce sběracích kanálků
• ve 2. měsíci se uvnitř těchto kulovitých útvarů vytvoří lumen → koule se promění ve váčky
• stěna váčku je na straně přivrácené k pánvičce tenká, směrem k periferii tlustá → tlustá část sroste se slepým koncem sběracího kanálku a po srůstu dojde k luminizaci → váček se prodlužuje v esovitě prohnutý kanálek
• tenký (bazální) oddíl stěny původního váčku se přemění v Bowmannův váček, tlustý (periferní) oddíl sestává základem trubicovitého úseku nefronu
• po vytvoření cévního glomerulu se Bowmannův váček vchlipuje v dvoulistý pohárek
• ve 4. měsíci jsou v ledvině již diferencovány nefrony a sběrací kanálky → další vývoj kanálků záleží na růstu do délky a diferenciaci epitelu jednotlivých úseků nefronu
• diferenciace není u všech kanálků stejně rychlá
• po vzniku prvních nefronů se nespotřebuje všechny metanefrogenní tkáň, ale jen část uložena cetrálně → z periferních úseků se tvoří stále nové generace periferněji uložených nefronů, které se napojují na stávající sběrné kanálky
• sekundárně se může vytvořit až 18 generací nových nefronů
• diferenciace nefronů je spojena s vývojem krevního oběhu → jedna z mnoha aa. mesonephridicae zmohutní na úkor ostatních, které zakrní, a převezme celé zásobení metanefros → zde se větví až po vasa afferentia glomerulů
• primitivní ledvinná pánvička se přemění v pánvičku definitivní tím, že nejkaudálnější úseky 3-4 generací sběracích kanálků jsou postupně vtahovány do stěny pánvičky → prodlužování dalších generací sběracích kanálků se tyto vyklenují v podobě papil do pánvičky a rozčleňují ji v kalíšky
• z okolního mezenchymu se ve 4. měsíci vytvoří vazivové pouzdro ledviny
• délka trupu se zvětšuje mnohem rychleji než délka ledviny → růstem těla v lumbálním a sakrálním úseku se ledvina posunuje kraniálně a v souvislosti se prodlužuje i ureter → ascensus renis pokračuje ještě po narození
• nestejná výška uložení pravé a levé ledviny je vysvětlována vlivem většího pravého laloku jater
• při posunu ledvin kraniálně kaudální větve aorty zásobující metanefros zanikají a cévní zásobení přejímají výše odstupující větve aorty
• funkce ledvin nastupuje koncem 4. měsíce fetálního života → moč je plodem vylučována do plodové vody → plodovou vodu plod polyká a v trávicím traktu resorbuje → funkci exkrečního orgánu z hlediska konečného odstraňování produktů metabolismu plní placenta → ledvina se významně podílí na regulaci množství plodové vody
• při agenezi či aplazii ledvin se tvoří málo plodové vody, ale plod přežívá do porodu → po narození není ale životaschopný

Vývojové vady močového ústrojí

• nejčastější je výskyt přespočetných cév → příčinou je perzistence embryonálních arterií
• ureter duplex → často v kombinaci se zdvojenou pelvis renalis → častá vývojová anomálie → příčinou porucha v diferenciaci ureterového pupenu, který se předčasně a příliš distálně rozdělí
• podkovovitá ledvina → frekvence 1:1600 dětí → ledviny srůstají svými dolními póly, leží ve výší dolních bederních obratlů, protože nemůže kvůli a. mesenterica inf. vystoupit výš → nemusí vyvolávat žádné příznaky → může se ale kombinovat s poruchami pánvičky ledvinné → může docházet k poruchám odtoku moči a k infekcím
• ageneze ledvin → ledvina se nevyvine → vada neslučitelná se životem → může být oboustranná nebo jednostranná (častější)
• vrozená cystická ledvina → relativně častá vada, vyskytuje se bilaterálně → kůra je prostoupena množstvím cyst různé velikosti, takže funkce je narušena → dítě umírá krátce po narození → příčina vzniku není objasněna → zřejmě jde o poruchu vývoje sběracích kanálků
• ectopia renis → abnormální porucha, poměrně častá porucha → vzniká poruchou vzestupu → nejčastěji je ledvina lokalizovaná v pánvi, nebo dolní části dutiny břišní → může být jednostranná nebo oboustranná → může se kombinovat s abnormální rotací → při pánevní poloze mohou obě ledviny srůst v jednu ledvinu diskovitého tvaru