Vývoj pohlavního systému

Z Medik.cz - portálu pro mediky

Obsah

Obecné poznámky

  • začátkem 6. týdne vzniká laterálně od Wolfova vývodu ductus paramezonefricus (seu Mülleri) → zakládá se vchlípením célomového epitelu → ústí zůstává otevřeno do tělní dutiny a slepý konec prorůstá kaudálním směrem do mezenchymu urogenitální lišty a luminizuje se
  • Müllerův kanálek probíhá nejprve paralelně s ductus Wolffi, při vstupu do pánevní dutiny ho z laterální strany kříží → oba Müllerovy kanálky se dostanou těsně k sobě a ústí do sinus urogenitalis
  • kaudální konec obou kanálků probíhá v genitálním provazci (vzniká splynutím konců pravé a levé urogenitální lišty) → uložen ventrálně od základu rekta a dorzálně od sinus urogenitalis
  • do sinus urogenitalis ústí Wolfovy i Mullerovy kanálky
  • geneticky je pohlaví určeno v okamžiku oplození
  • Y-chromozom je nositelem lokusu genů pro H-Y antigen → jde o specifický protein patřící do histokompatibilního systému
  • při abnormálním zastoupení pohlavních chromozomů se genetické určení pohlaví řídí přítomností chromozomu Y
  • vývoj gonád začíná indiferentním stádiem


Indiferentní stádium

  • výchozím útvarem pro vývoj pohlavní žlázy je plica genitalis → zaujímá původně téměř celou délku plica urogenitalis (sahá od 6. hrudního po 2. sakrální prvosegment)
  • ve vlastní pohlavní žlázu se přemění pouze střední část plica genitalis → kraniální část zcela zaniká a kudální úsek se později přemění ve vazivový pruh - tzv. gubernaculum
  • mezodermový célomový epitel se zvyšuje a zmnožuje a mezi jeho buňky vcestují prvopohlavní buňky - tzv. gonocyty
  • gonocyty → diferencují se již v presomitovém stádiu vývoje embrya, jsou patrny již ve stěně žloutkového váčku (odvozují se od entodermu) → jsou větší než entodermové buňky, mají světlou (slabě se barvící) cytoplazmu bohatou na glykogen, mají vysokou aktivitu alkalické fosfatázy a kulovité, měchýřkovité jádro → koncem blastogeneze migrují → po ohraničení střevní trubice se gonocyty nacházejí ve stěně zadní střevní kapsy v blízkosti alantois, mitoticky se množí a cestují dorsálním mezenteriem do plica genitalis
  • buňky célomového epitelu se množí (z jednovrstevného epitelu vzniká několikavrstevný) a v 6. týdnu epitel vrůstá dovnitř do genitální lišty ve formě solidních buněčných provazců, zvaných medulární provazce
  • medulární provazce jsou složeny z idiferentních mezodermových buněk epitelového charakteru → okolní mezoderm se mění v mezenchym
  • vcestování gonocytů do plica genitalis je determinující podmínkou dalšího vývoje pohlavní lišty v gonádu
  • díky růstu medulárních provazců se mediální část genitální lišty zvětšuje a vyklenuje do célomové dutiny → na laterální straně se vytvoří brázda, která oddělí základ rostoucí gonády od mezonefros → od mezenteria se odškrcuje úpon gonády - mezorchium nebo mezovarium
  • další diferenciace gonády závisí na přítomnosti antigenu H-Y a na existenci specifických receptorů → jestliže jsou přítomny, diferencuje se varle → stimulačním účinkem lidského choriového gonadotropinu (HCG) se ve varleti tvoří androgeny a antiparamezonefrický hormon

Vývoj testis

  • mezi povrchovým epitelem a medulárními provazci se vytvoří vrstva mezenchymu → přemění se ve vazivo a zahustí se v tunica albuginea
  • tunica albuginea zcela oddělí povrchový célomový epitel od medulárních provazců
  • medulární provazce se stávají základem kanálků varlete
  • povrchový célomový epitel se přemění v plochý mezotel
  • mezi medulární provazce prorůstá mezenchym, který je zřetelně separuje
  • indiferentní buňky medulárních provazců se sestavují v radiální provazce → dají základ kanálkům varlete (nejprve jsou bez lumina → to se tvoří až na konci gravidity)
  • díky množení buněk kanálky mohutní, prodlužují se a začínají se stáčet v primitivní tubuli seminiferi contorti
  • až do puberty pak stavba tubuli seminiferi contorti zůstává bez podstatných změn
  • mezenchym mezi kanálky varlete se přeměňuje v řídké vazivo
  • indiferentní epitelové buňky kanálků se diferencují v podpůrné Sertoliho buňky → mezi nimi uloženy gonocyty
  • mezenchym se mění v řídké vazivo
  • z mezenchymových buněk se diferencují intersticiální Leydigovy buňky → působením choriového gonadotropinu produkují androgeny (hlavně testosteron)
  • Leydigových buněk rychle přibývá a mají převahu nad ostatními buňkami → v posledním trimestru gravidity jich ubude
  • rozvojem kanálků varlete se mediální část genitální lišty vyklenuje do tělní dutiny v podobě ovoidního útvaru (mezorchiem se upíná k tělní stěně)
  • působením androgenů a antiparamezonefrického hormonu je dokončena mužská diferenciace gonády

Vývodné cesty mužské pohlavní žlázy

  • antiparamezonefrický hormon potlačí rozvoj ductus paramezonefricus (Mulleri) a způsobí jeho involuci
  • androgeny stimulují rozvoj ductus mezonefricus (Wolffi) a jeho přeměnu v hlavní vývod varlete
  • mezonefros je redukován a po spojení s pohlavní žlázou přejímá funkci vývodů varlete
  • glomeruly mezonefros zanikají a zbývající kanálky lze rozdělit na:
    • úsek kraniální (epigenitální) → kanálky se podílejí na vzniku rete testis a po jeho vzniku se přemění v ductuli efferentes testis
    • úsek kaudální (paragenitální)
  • první kraniální kanálky se nemusí napojit na rete testis a mohou perzistovat jako ductuli aberrantes superiores
  • většina paragenitální kanálků se nespojí s rete testis a dávají vznik paradidymis
  • zbytek kanáků zůstane ve spojení s Wolfovým vývodem jakožto ductuli aberrantes inferiores testis
  • po diferenciaci kanálků mezonefros v rete testis přejímá Wolfův vývod úlohu hlavního vývodu varlat
  • kraniální úsek Wolfova vývodu se prodlužuje v ductus epididymidis
  • výchlipka Wolfova vývodu vytvoří vesicula seminalis
  • část vývodu se přemění v ductus defferens
  • z kaudálního konce vzniká ductus ejaculatorius
  • Müllerův vývod u mužského pohlaví brzy ztrácí kontakt s tělní dutinou a v 8. týdnu zaniká → zůstane pouze malý hrbolek u horního pólu varlete - tzv. appendix testis

Vývoj ovaria

  • medulární provazce rychle ztrácejí konfiguraci provazců, rozpadají se a jejich zbytky mizí v základu dřeně ovaria (zona medullaris)
  • malé zbytky medulárních provazců se dostávají ke kanálkům mezonefros a podílejí se na vzniku rudimentálního rete ovarii
  • základem kůry ovaria (zona corticalis) se stává nová, druhá generace provazců → tzv. kortikální provazce (vznikají proliferací célomového epitelu)
  • uspořádání buněk v provazce přestává být brzy patrné (díky rychlému množení ženských pohlavních buněk - oogonií) → ve 3. měsíci nabývá kůra charakteru souvislého buněčného blastému → převládají zde oogonie (mají měchýřkovité jádro) - mezi nimi jsou indiferentní buňky célomového epitelu a mezenchymové buňky
  • indiferentní buňky célomového epitelu se diferencují v buňky folikulární
  • oogonie se mitoticky množí až asi do konce 6. měsíce (je jich až 6 milionů) → pak zanikají (přímo nebo po vzniku primárních folikulů jejich atrézií) → při narození je jich asi 700 000-2 000 000
  • v průběhu 4. měsíce se k oogoniím přikládají v jedné vrstvě folikulární buňky a vznikají primární folikuly
  • po vytvoření folikulů se oogonie přestávají mitoticky dělit a přejdou do stádia růstu → zvětší se a přemění se v oocyty
  • oocyty vstupují ještě ve fetálním období do profáze meiózy a v diplotenní fázi se dělení zastaví → pokračuje až v pubertě (diktyotenní stádium)
  • z mezenchymu vnitřní části ovaria se při mezovariu diferencuje vazivo dřeně
  • z mezenchymových buněk se mohou diferencovat i buňky intersticiální, ale mnohem později a v mnohem menším počtu než v mužské pohlavní žláze

Vývodné cesty ženské pohlavní žlázy

  • rete ovarii většinou beze stopy zaniká
  • část kanálků mezonefros může perzistovat v podobě slepě končících kanálků uložených v lig. latum uteri (eoophoron) → někdy mohou komunikovat se slepě končícím zbytkem Wolfova kanálku (ductus epoophori longitudinalis - canalis Gartneri)
  • zbytky Wolfova kanálku mohou perzistovat po stranách dělohy v lig. latum jakožto paraoophoron
  • kromě nejkaudálnějšího úseku (podílí se na vývoji moč. měchýře a urethry) Wolfův kanálek zaniká
  • funkci hlavního vývodu ženské pohlavní žlázy přejímá Müllerův vývod
  • Müllerův vývod můžeme rozdělit na 3 části:
    • kraniální - běží vertikálně, laterálně od Wolfova vývodu
    • střední - běží horizontálně, ventrálně kříží Wolfův vývod
    • kaudální - běží vertikálně
  • kaudální úseky běží vedle sebe v genitálním provazci (vzniká spojením pruhů mezenchymu šířících se v pokračování pravé a levé urogenitální lišty) → oba kaudální úseky spolu srostou, přepážka mezi nimi postupně vymizí a vytvoří se canalis uterovaginalis
  • z kraniálního úseku vzniká tuba uterina
  • vchlípení Müllerova vývodu při jeho odstupu z célomové dutiny se přemění v ostium abdominale tubae
  • kraniální část uterovaginálního kanálu je základem pro corpus a cervix uteri
  • fundus uteri se vyvíjí z mediálních partií středních, nespojených úseků Müllerových vývodů až po místo, kde odstupuje lig. teres uteri
  • z nespojených mediálních partií Müllerových vývodů vznikají nejprve relativně dlouhé mediálně rozšířené děložní rohy, které jsou postupně vtahovány do dělohy až vytvoří jednotný fundus uteri (tento proces pokračuje ještě koncem fetálního období)
  • vagína vzniká ze dvou základů:
    • z kaudálního úseku uterovaginálního kanálu
    • ze sinus urogenitalis
  • slepě končící solidní konec uterovaginálního kanálu se proliferací mezodermových buněk prodlužuje a koncem 9. týdne se přiloží ze zadní strany k sinus urogenitalis a indukuje v tomto místě vyklenutí jeho vnitřní stěny v tuberculum Mülleri
  • po laterálních stranách uterovaginálního kanálu probíhají Wolfovy vývody, které po stranách Müllerova hrbolku ústí do sinus urogenitalis
  • v oblasti vzájemného kontaktu uterovaginálního kanálu a sinus urogenitalis se bujením entodermu zakládají dva pupenovité hrbolky zvané sinovaginální bulby → jejich epitel proliferuje, bulby se spojí, obrostou solidní kaudální konec uterovaginálního kanálu a po spojení s ním vytvoří epitelovou vaginální ploténku → v souvislosti s tím zanikne Müllerův hrbolek a uzavřou se ústí Wolfových vývodů
  • proliferací buněk roste vaginální ploténka kraniálně do délky
  • v 11. týdnu se vaginální ploténka od dolního konce dehiscencí postupně luminizuje
  • v 5. měsíci ve výši budoucí hranice cervixu a vaginy proliferuje epitel vaginální ploténky do okolního mezenchymu v podobě nálevkovitého valu, který obklopuje budoucí cervix uteri
  • uvnitř epitelového valu se dehiscencí vytvoří dutina, která je základem poševní klenby (fornix vaginae)
  • vznikem fornix vaginae se epitelový val rozdělí na dvě lamely:
    • zevní - laterálně ohraničuje poševní klenbu
    • vnitřní - vytvoří čípek (portio vaginalis cervicis)
  • cervix je ještě v době po narození značně velký, mnohem větší, než corpus uteri
  • lumen vagíny zůstává zpočátku od sinus urogenitalis odděleno mezenchymem (vrůstá mezi dolní konec vaginální ploténky a entoderm sinus urogenitalis) → tak vnikne ploténka uzavírající vstup do vaginy - hymen (složeno z mezenchymu, po obou stranách pokryto epitelem) → ve ventrální části vznikne proděravělý otvor - ostium vaginae
  • z mezodermu uterovaginálního kanálu vznikne výstelka děložní sliznice a děložní žlázky
  • z mezenchymu v okolí se diferencuje děložní svalovina
  • epitel poševní sliznice a děložního čípku se diferencuje z epitelu vaginální ploténky
  • na vzniku vaginální ploténky se podílí jak mezoderm uterovaginálního kanálu, tak entoderm sinus urogenitalis → původ epitelu pochvy není jednoznačně dořešen

Vývoj zevních pohlavních orgánů

  • na počátku indiferentní stádium
  • východiskem pro vývoj zevních genitálií je sinus urogenitalis a pohlavní hrbolek
  • pohlavní hrbolek vzniká z kloakových řas (vytvoří se bujením mezenchymu po obou stranách kloakové membrány) → kloakové řasy před kloakovou membránou srostou a vytvoří pohlavní hrbolek
  • v 6. týdnu se na kloakálních řasách projeví při zadním konci lehké mediální prohnutí, které naznačí rozdělení kloakální membrány na přední urogenitální okrsek - membrana urogenitalis a na zadní, anální okrsek - membrana analis
  • v souvislosti s tím se rozdělí kloakové řasy na přední urethrální řasy a zadní anální řasy
  • bujením mezenchymu se po obou stranách vytvoří genitální valy (tori genitales) → tvoří základ pro skrotální valy a labia majora
  • mezi 6.-7. týdnem se genitální hrbolek prodlužuje ve falus (na konci rozšířený základ pro glans) → v důsledku toho se urogenitální membrána protrhne a vznikne štěrbina - primitivní orificium urogenitale
  • při vývoji genitálního hrbolku se proliferací entodermu kloaky zakládá uretrální ploténka

Vývoj mužského zevního genitálu

  • mužský zevní genitál se diferencuje působením androgenů vylučovaných varletem (kritickým obdobím je 12.-13. týden)
  • phallus roste značně do délky ve válcovitý základ penisu → orificium urogenitale se vzdaluje od primitivního řitního otvoru a vzniká mezi nimi nepárové skrotální políčko
  • při rychlém růstu phallu se prodlužují i uretrální řasy, až dosáhnou distálního úseku glans → mezi uretrálními řasami se prohlubuje uretrální rýha (vzniká rozestupem uretrální ploténky)
  • ve 3. měsíci urtetrální řasy z obou stran orificium urogenitale srůstají, srůst rychle pokračuje, až přejde i na srůst řas nad uretrální rýhou → tak vznikne uretra penis vystlaná entodermem
  • od vrcholu glans prorůstá dovnitř jeho mezenchymu směrem k uretře ektodermová ploténka → sroste s entodemem, luminizuje se vytvoří terminální část uretry s ostium uretrae externum na glans penis
  • v souvislosti s vývojem terminální části uretry se zakládá preputium → vzniká ze dvou základů:
    • prepuciální řasy
    • glandoprepuciální lamely (ne z ektodermu) → prorůstá od glans mezi prepuciální řasy
  • lamela se rozestoupí ve dva epitelové listy - z laterálního vznikne epitelová výstelka vnitřní plochy prepucia, mediální list pokrývá povrch definitivního glans penis
  • mezenchym tvořící hlavní podklad fallu se postupně mění ve vazivo → dehiscencí v něm vznikají prostory, které se spojí s cévami a vytvoří kavernózní tělesa → nejprve se založí 4 → dvě pro corpus cavernosum penis, jedno pro corpus spongiosum uretrae a jedno pro corpus cavernosum glandis penis (dvě posledně jmenované srostou)
  • v prostoru mezi urogenitálním a análním otvorem se vyklenuje skrotální políčko, do něhož se sbíhají pohlavní valy, které mohutní ve valy skrotální
  • skrotální valy spolu ve střední čáře srůstají → v místech srůstu valů vzniká septum scroti (zevně patrné jako raphe scroti)
  • pohlavní žláza se zakládá ve výši 3.-5. lumbálního prvosegmentu
  • gubernaculum pokračuje do genitálních valů → protože gubernaculum vzniká dřív než se diferencuje svalová tkáň břišních svalů, obchází svalová tkáň gubernaculum a vzniká canalis inguinalis
  • do mezenchymu canalis inguinalis vybíhá slepá výchlipka peritonea - processus vaginalis peritonei

Descensus testium

  • ve 2. měsíci tělo embrya rychle roste, ale gubernaculum se neprodlužuje → varle přitom relativně sestupuje k inguinálnímu kanálu
  • začátkem 4. měsíce se varle dostává ke vstupu do inguinálního kanálu → odstup cév z aorty zůstává zachován → cévy se proto prodlužují
  • od 6. měsíce se processus vaginalis rychle vychlipuje do mezenchymu inguinálního kanálu ventrálně od gubernacula, až dosáhne skrota
  • do inguinálu se vchlipuje i m. cremaster, fascia transversalis, fascia superficialis abdominis
  • varle samo zůstává až do 7. měsícce ve vstupu do canalis inguinalis → během 7. měsíce sestupuje inguinálním kanálem → koncem 8.-9. měsíce sestoupí do skrota
  • vchlípením varlete do slepého konce processus vaginalis peritoneaei vznikne tunica vaginalis (viscerální list sroste s ventrální a laterální plochou varlete jakožto epiorchium, parietální list vytvoří periorchium)
  • gubernaculum se při sestupu z varlat relativně zkracuje, rozšiřuje a přeměňuje se v řídký mezenchym inguinálu → tento proces je stimulován androgeny

Vývoj ženského zevního genitálu

  • genitální hrbolek začíná ve svém vzrůstu pozadu a dává základ pro klitoris
  • na klitorisu se vytváří prepucium, které volnými okraji přechází laterálně do labia minora, čímž vzniká jednak preputium clitoridis, jednak frenulum clitoridis
  • uretrální řasy spolu nesrůstají a mění se v labia minora pudendi
  • pohlavní valy zůstávají odděleny, zvětšují se a mění se v labia majora pudendi
  • sinus urogenitalis zůstává krátký a široký a dává základ vestibulum vaginae
  • sestup ovaria probíhá v menším rozsahu
  • průběh gubernacula je přerušen inzercí na stěně Müllerova vývodu
  • ve 12. týdnu dochází podobně jako u varlete k určitému sestupu → ten končí v malé pánvi ve výši příštího děložního rohu
  • zbytek kaudálního úseku gubernacula se mění v lig. teres uteri
  • kraniální úsek gubernacula se přemění v lig. suspensorium ovarii
  • během sestupu ovarium rotuje - z podélné do příčné polohy (původně kaudální pól směřuje mediálně)


Přídatné pohlavní orgány

  • prostata se vyvíjí koncem 3. měsíce z epitelu primitivní uretry a horního konce sinus urogenitalis
  • epitel proliferuje a vytváří solidní buněčné čepy vrůstající do okolního mezenchymu → luminizací se čepy promění ve žlázky
  • stroma se diferencuje z mezenchymu
  • u ženského pohlaví vznikají také základy žlázek prostaty, ale většinou zanikají → část se přemění v glandulae urethrae, část může perzistovat jako ductus parauretrales

Vývojové vady pohlavního ústrojí

  • Vývojové vady můžeme rozdělit na:
    • vývojové vady vznikající aberací pohlavních chromozomů
    • vady vznikající poruchou mechanismů uplatňujících se při determinaci gonád
    • vady vznikající poruchami vývoje pohlavního ústrojí
  • Dysgeneze gonád
    • 46,XY nebo 46,XX
    • nedojde k diferenciaci gonocytů a k vývoji gonád
    • pohlavní orgány se vyvíjejí podle ženského fenotypu
    • Wolfovy vývody zanikají kvůli nepřítomnosti stimulační činnosti testosteronu
    • vývoj ženského fenotypu probíhá normálně do puberty, kdy se projeví nedostatek hormonů
    • vada může být způsobena delecí na Y chromosomu → nemožná exprese genů pro antigen H-Y nebo selhání receptorů pro antigen H-Y
  • Hypoplazie ovaria
    • charakteristická pro Turnerův syndrom (45, X0)
    • díky nepřítomnosti Y chromozomu se diferencuje ženské pohlaví, vytváří se ovarium
    • v ovariu se vyvíjejí jen rudimentální folikuly a oocyty nakonec zanikají
    • ovarium přeměněno ve vazivové pruhy
    • vejcovody, uterus a zevní genitál je ženského typu, ale i po pubertě zůstává infantilní
  • Hypoplazie testis
    • u Klinefelterova syndromu (47, XXY)
    • dojde k atrofii varlete a k hyalinizaci stočených kanálků varlete a polymorfismu intersticiálních buněk
  • Testikulární feminizace
    • genotyp 46,XY
    • fenotyp se vyvine zcela ženský
    • příčinou je vrozená necitlivost cílových tkání na androgeny nebo vrozená porucha metabolismu testosteronu
    • varle produkuje faktor, který způsobí zánik Müllerových vývodů → nevyvinou se tedy vejcovody ani děloha
    • v důsledku necitlivosti tkání na testosteron zanikají i Wolfovy vývody a nevzniknou jejich deriváty
    • zachována malá varlata uložená v oblasti inguinálního kanálu
    • sinus urogenitalis se přemění v malou, slepě končící pochvu
  • Hermafroditismus
    • vytvoří se jak varle jako samostatný orgán (např. na jedné straně varle, na druhé ovarium)
    • obě gonády mohou být společné v jednom orgánu - ovotestis
  • Pseudohermafroditismus
    • gonáda neodpovídá fenotypu
    • ženský pseudohermafroditismus
      • je přítomno ovarium
      • nejčastější formnou je adrenogenitální syndrom → geneticky se jedná o ženské pohlaví, ale díky metabolické poruše produkují nadledviny více androgenů a jejich nadbytek způsobí vývoj zevního genitálu mužského typu
    • mužský pseudohermafroditismus
      • mají varlata
      • v embryonální době narušena endokrinní činnost varlat → represivní faktor způsobí zánik Müllerových vývodů
      • androgenů je ale produkováno málo a výsledkem jsou poruchy vývoje zevního genitálu
  • Uterus duplex, uterus septus, atrézie
    • vznikají poruchou splynutí Müllerových vývodů
    • nedojde-li ke spojení uterovaginálního kanálu s vaginální ploténkou (narušená proliferace), může dojít k atrézii uteru nebo vaginy
  • Hypospadie
    • poruchou uzavírání uretrálních řas mohou vznikat rozštěpy
    • příčinou je nedostatečné nebo pozdní uplatnění androgenů v kritickém období
    • při této poruše dojde k vyústění uretry ve střední čáře na spodní straně penisu - nejčastěji v blízkosti glans penis
  • Epispadie
    • abnormální vyústění uretry na horní straně penisu
  • Kryptorchismus
    • vzniká při poruše sestupu varlat
    • může být jednostranný i oboustranně
    • varle, nebo varlata zůstávají v tělní dutině
  • Pseudokryptorchismus
    • sestup se předčasně zastaví a varlata zůstanou v průběhu inguinálního kanálu
Personal tools